komentář – V Žalmu 28 žalmista tvrdí, že bez Božího slova, které ho osvětluje, by byl ztracen ve svém životě, dialoguje s Bohem v důvěrném vztahu a zvedá ruce k nebi, žádá o jeho sílu, aby nebyl oklamán bezbožnými uprostřed k němuž žije a vyhýbá se ohromení.
Žalm 28 dokončen
[1] Davida. Na tebe pláču, Pane; nezůstaň zticha, můj Bože, protože pokud se mnou nebudeš mluvit, jsem jako někdo, kdo jde dolů do jámy.
[2] Slyšte hlas mé prosby, když volám o pomoc, když zvedám ruce k vašemu svatému chrámu.
[3] Nepřekonejte mě bezbožnými, těmi, kteří činí zlo. Mluví o míru se svým sousedem, ale ve svých srdcích mají zlobu.
[4] Vraťte je zpět podle jejich práce a bezbožnosti jejich jednání. Podle práce jejich rukou jim dejte, co si zaslouží.
[5] Protože nerozuměli působení Pána a skutkům jeho rukou, rozkládá je a nezvyšuje je.
[6] Blahoslavený Pán, který poslouchal hlas mé modlitby;
[7] Pán je moje síla a můj štít, věřil jsem v něj; dal mi pomoc a mé srdce se radovalo, díky mé písni mu děkuji.
[8] Pán je síla jeho lidu, útočiště spasení pro jeho zasvěcenou osobu.
[9] Zachraňte své lidi a své dědictví požehnání, navádějte je a navždy je podporujte.
