komentář – Žalm 78 byl psán jako prohlášení, které obsahovalo Samaritany jako příjemce, jejichž obsahem bylo říci, že Bůh si vybral kmen Judy a hory Sion jako místo svého svatyně a zmocnil krále Davida na celém území Israel. Cílem chválospevu je popsat těm, kteří přijdou později, jak slavné a velmi silné jsou činy Pána, že jsou schopny dosáhnout zázraků, ale nikdy nezapomenou na neustálý hřích lidu, a zejména kmen Efrain, ze kterého pocházejí Samaritané.
Žalm 78 dokončen
[1] Maskil. Asaph Moji lidé, naslouchej mému učení, poslouchej slova mých úst.
[2] Otevřu ústa v podobenstvích, budu evokovat arkádu starověku.
[3] Co jsme slyšeli a poznali a naši otcové nám řekli,
[4] nebudeme to chránit před svými dětmi; Budeme říkat budoucí generaci chvály Pána, jeho moc a zázraky, které dosáhl.
[5] Svědčil v Jákobovi, v Izraeli dal zákon: přikázal našim otcům, aby je oznámili svým dětem,
[6], aby budoucí generace věděla, že se narodí děti. I oni povstanou a řeknou svým dětem
[7] aby mohli věřit v Boha a nezapomínat na Boží díla, ale dodržovat jeho příkazy.
[8] Kéž by nebyli jako jejich otcové, vzpurná a tvrdohlavá generace, generace s nepochopitelným srdcem a nevěrným duchem k Bohu.
[9] Efraimovi synové, stateční lukostřelci, se v den boje otočili zády.
[10] Nedodrželi Boží smlouvu tím, že odmítli dodržovat jeho zákon.
Doporučené hodnoty- Žalm 76: kompletní, komentář
- Žalm 62: kompletní, komentář
- Žalm 102: kompletní, komentář
- Žalm 6: kompletní, komentář
- Žalm 20: kompletní, komentář
[11] Zapomněli na jeho díla, na divy, které jim ukázal.
[12] Učinil zázraky před svými otci v egyptské zemi na poli Tanis.
[13] Rozdělil moře, nechal je projít a zastavil vody jako nábřeží.
[14] Vedl je oblakem ve dne a celou noc se žárem ohně.
[15] Rozbil skály v poušti a dal jim pít jako z velké propasti.
[16] Přivedl z útesu proudy potoků a proudil vodu v torrentech.
[17] Přesto stále proti němu hřešili, bouřili proti Nejvyššímu v poušti.
[18] Ve svém srdci pokoušeli Boha a žádali o jídlo pro jejich touhy;
[19] zamumlali proti Bohu a řekli: „Může Bůh možná připravit stůl v poušti?“
[20] Hle, udeřil útes, vyšla voda a potoky přetékaly. „Mohl by také dát chléb nebo připravit maso svým lidem?“
[21] Když je Pán uslyšel, rozzlobil se na ně; oheň vyhořel na Jacoba a vztek explodoval proti Izraeli,
[22] protože neměli víru v Boha ani naději na jeho spasení.
[23] Velel oblakům shora a otevřel nebeské brány;
[24] pršel na ně mannu na jídlo a dal jim chléb z nebe:
[25] jedl chléb andělů, dal jim spoustu jídla.
[26] Uvolnil východní vítr na obloze a sfoukl australskou mocí;
[27] na ně pršelo maso jako prach a ptáci jako mořský písek;
[28] padli uprostřed svých táborů, všude kolem svých stanů.
[29] Jedli a byli spokojeni, uspokojili je ve své touze.
[30] Jejich chamtivost nebyla dosud uspokojena, stále měli v ústech jídlo,
[31] když se proti nim rozhněval Boží hněv, masakroval ty nejsilnější a svrhl to nejlepší z Izraele.
[32] S tím vším pokračovali v hříchu a nevěřili v jeho zázraky.
[33] Potom jejich dny a roky odhodil náhlým masakrem.
[34] Když je nechal zahynout, hledali ho, vrátili se a stále se obrátili k Bohu;
[35] vzpomněli si, že Bůh je jejich útes, a Bůh, Nejvyšší, jejich spasitel;
[36] lichotili mu ústy a lhali mu jazykem;
[37] jejich srdce s ním nebyla upřímná a nebyla věrná jeho smlouvě.
[38] A on milosrdně odpustil vině, odpustil jim místo toho, aby je zničil. Mnohokrát uklidnil svůj vztek a zadržel vztek,
[39] vzpomínáme, že jde o tělo, dech, který jde a nevrací se.
[40] Kolikrát se bouřili proti němu v poušti, zarmoutili ho v těch samotách!
[41] Znovu a znovu pokoušeli Boha, rozhořčili Svatého Izraele.
[42] Už si nevzpomněli na jeho ruku, v den, kdy je osvobodil od utlačovatele,
[43] když pracoval v divech v Egyptě, jeho předchůdci na poli Tanis.
[44] Změnil své řeky a potoky na krev, aby nepili.
[45] Poslal tafani, aby je pohltil, a žáby je obtěžují.
[46] Housenkám dal jejich sklizeň, kobylky jejich práce.
[47] Zničil jejich vinice krupobitím, jejich sykamory mrazem.
[48] Dodal jejich dobytek do krupobití, jejich hejna na blesky.
[49] Uvolnil svůj ohnivý hněv, hněv, rozhořčení, soužení a poslal posly zkázy.
[50] Vzdal se svého hněvu: nezachránil je před smrtí a své životy dal moru.
[51] Každý prvorozený v Egyptě udeřil první plody své síly ve stanech Cam.
[52] Poslal svůj lid jako hejna a vedl je jako hejna do pouště.
[53] Vedl je bezpečně a beze strachu a jejich nepřátelé je ponořili do moře.
[54] Poslal je na svaté místo, na horu podmanenou jeho pravicí.
[55] Vyhnal národy před nimi a svrhl jejich jmění nad jejich dědictví, což přimělo izraelské kmeny přebývat ve svých stanech.
[56] Stále ho ale pokoušeli, vzbouřili se proti Bohu, Nejvyšší, neposlouchali jeho příkazy.
[57] Astray ho zradili jako jejich otcové, propadli jako uvolněná příď.
[58] Vyprovokovali ho svými výškami a svými modly ho žárlilo.
[59] Bůh byl při slyšení podrážděn a přísně odmítnut Izrael.
[60] Opustil domov Sila, stanu, který žil mezi lidmi.
[61] zotročil svou sílu, slávu do síly nepřítele.
[62] Dal lidu kořist mečem a vztekal proti svému dědictví.
[63] Oheň pohltil květ jeho mládí, jeho panny neměly žádné svatební písně.
[64] Jeho kněží padli mečem a jejich vdovy si nestěžovaly.
[65] Ale pak se Pán probudil, jako by ze spánku, jako statečný u vína.
[66] Udeřil za sebou své nepřátele a způsobil jim věčnou hanbu.
[67] Odmítl stany Jozefovy, nevyvolil Efraimův kmen;
[68] ale zvolili kmen Judský, Mount Sion, který miluje.
[69] Stavěl svůj chrám tak vysoko jako nebe a jako stabilní Země navždy.
[70] Vybral si Davida za služebníka a vzal ho z ovcí.
[71] Zavolal ho po mateřské ovci, aby nakrmil svůj lid Jacob, jeho dědictví Izrael.
[72] Byl jejich pastýř s celým srdcem a vedl je moudrou rukou.
